Larpová lukostřelba – vášeň i koníček

Na larpech je krásné, že si každý hráč může vytvořit postavu podle svých představ, preferencí i schopností. Ať už se účastníte larpu založeného primárně na role play vaší postavy nebo se raději vydáte na akce, jejichž hlavní náplní je velkolepá bitva, vždycky narazíte na člověka, jehož kostým kromě sekyry či meče zdobí také luk a toulec se šípy. Bez lučištníků by totiž larp tak nějak nebyl zcela kompletní. Právě s jedním z těchto nebojácných ostrostřelců, zocelených v mnoha bojích i šarvátkách, Janem Němcem, se nám povedlo udělat menší interview, které snad nabídne zkušeným larpákům pár zábavných postřehů a nováčkům možná přinese motivaci, pokud hodlají s larpovou lukostřelbou začít. Dočkáte se i několika tipů, jak střílet přesně a zároveň bezpečně.

K čemu jste přišel dřív? K larpu, nebo k lukostřelbě?

Je to už přece jenom nějaký ten pátek, ale myslím, že nejdříve jsem začal střílet z luku. Nebyla to sice střelba valné kvality, byl jsem ještě malý, ale k lukostřelbě jsem určitě přičichl dříve než k larpu samotnému.

A jak jste se tedy k larpu nakonec dostal?

No… už od mala mě bavilo fantasy a zajímal středověk. Protože u nás na vesnici bylo lidí s podobnými zájmy víc, pořádali jsme s kamarády mezi sebou různé souboje a dalo by se říct, že to byla tak trochu obdoba larpů. Tehdy jsme pochopitelně ještě nevěděli, že něco jako larp existuje, ani netušili, že už se to u nás rozjelo ve velkém. S luky jsme na těchhle našich vesnických akcích ještě nestříleli, protože jsme netušili, jak vyměkčit šípy. Až později v několika článcích, například v časopise Pevnost, jsme se dočetli nejenom jak zbraně měkčit, ale i to, že je u nás aktivní a docela velká larpová komunita.

Vyzkoušel jste kromě lukostřelby i souboj na blízko v rámci některého z larpů, kterých jste se účastnil?

Když pominu ty akce, co jsme organizovali s klukama na vesnici, tak úplně první větší bitva, které jsem se účastnil byla bez luků. Všichni jsme tím pádem chtě nechtě bojovali muž proti muži.

Když máte zkušenost s obojím, co vám tedy víc sedne?

To je docela těžká otázka… Troufám si říct, že jsem po těch letech už zkušený bojovník. S přáteli jsme svého času obráželi různé arény a podobné akce zaměřené spíše na boj. Vtipné ale je, že líp bojuju na blízko, než střílím, ale víc střílím, než bojuju na blízko. Na larpu navíc většinou platí, že lučištníci moc bojovat neumí a jsou spíš takové „žrádlo pro obíhače“, jak se říká. Je ale docela zábava sledovat řečeného obíhače, když zjistí, že lučištník nejenže se začne bránit, ale dokonce se ubrání úspěšně. Podobnými situacemi se docela bavíme. Máme celou skupinku lidí, kteří jsou schopni velmi dobře bojovat, a přesto většinou střílí. Abych to shrnul, i když primárně střílím, boj mě baví a rozhodně si ho nenechám ujít.

Kdybych jako úplný nováček chtěl s larpem začít, mohl bych jít rovnou do lukostřelby nebo je lepší se nejdřív otrkat v boji zblízka?

Takhle, určitě pro nováčky není špatné jít do luku, pokud se úplně necítí na boj zblízka. Nicméně je tady za mě jedno velké ALE. Bohužel se v posledních letech stává, že nezkušení střelci způsobují na larpech čím dál více zranění. Například já nedávno dostal od jedné lučištnice, která nejspíš příliš nevěděla, co dělá, šípem do oka, a to navíc na plný nátah. Tím pádem jsem se projel do nemocnice a nic příjemného to nebylo. Z mého pohledu je luk pro nováčka dobrou volbou, ale takový člověk by měl vědět, jak s ním správně zacházet a mít aspoň něco nastříleno.

Není ostuda, jestli se někomu hned ze začátku do první linie příliš nechce. Není divu, zvlášť když vám tam většinou stojí velcí chlapi v celoplátu a pouštějí hrůzu (a já osobně mám třeba metr šedesát pět, takže jsem proti nim taky takový trpaslík). Důležité je si každopádně uvědomit, že luk dokáže být kolikrát nebezpečnější než naprostá většina ostatních zbraní. I s dobře vyměkčeným šípem se dá ublížit. Každý nováček by si měl nejdřív zhodnotit svoje možnosti a síly. Především si zvážit, jestli je schopný střílet bezpečně. Nezkušený lučištník je jednak nebezpečný a druhak, pokud nedokáže střílet přesně, moc svému týmu neprospěje. Když při bitvě stojíte s lukem za těmi štíty v linii, moc přesně se střílet nedá a často to potom dopadá tak, že lučištníci střílí nad ramena. Šípy potom trefují lidi do hlav, což by při opravdové bitvě byl samozřejmě přínos, ale v larpu se máte snažit trefit končetiny, případně tělo. Hlavu ne. I zkušeným lučištníkům se občas sice stane, že míří na nohy, ale na poslední chvíli se protivník pro něco ohne a dostane šípem do obličeje. To se ale snažíme minimalizovat.

Naučit se s takovým lukem zacházet vyžaduje čas. Jak dlouho člověk potřebuje, než se dokáže přinejmenším trefit?

Tady asi vezmu příklad z vlastní praxe. Na našem larpovém kroužku třeba nepouštím děti k luku do doby, než něco málo nastřílí na terč. I když děti nejsou ještě motoricky tak vyspělé jako dospívající a dospělí, jsou přesto schopné po jednom dvouhodinovém tréninku minimálně střílet správným směrem. Většina z nich cíl zasáhne bez problému asi po dvou až třech dvouhodinových lekcích střelby. Další, co se jim snažíme vštěpovat je, že musí mít na paměti, aby nestřílely z blízka na plný nátah. Na larpech totiž často není problém v míření, ale v tom, že někteří jedinci jsou schopní poslat šíp ze dvou metrů naplno. Potom je takové zranění prakticky zaručené.

Abych se ale vrátil k otázce, se správným vedením se člověk naučí více méně střílet za dva až tři dny. Přinejmenším je schopný s lukem zacházet a čas od času se trefit. Dá se to natrénovat i sólo. Pak je ale problém vychytat, jak vlastně ten luk správně používat a samozřejmě to trvá déle. Většinu dovedností ale přinese až praxe.

Dostanete se na akci jako lukostřelec i do první linie, nebo spíš kousek vzadu poskytujete podporu?

Já jsem upřímně v té první linii častěji než vzadu, ale jsem asi docela divný případ. Díky tomu, že jsme se skupinou dobře sehraní často dostupujeme do první linie a střílíme z první řady schovaní za štíty ostatních. Na larpu nemá příliš smysl střílet z dálky, protože by vaše střely padaly a trefovaly protivníky do hlav, což z bezpečnostních důvodů samozřejmě nechceme. Další fígl, který rádi používáme je, že jednoduše pustíme šípy přímo pod nohama těch, co drží linii před námi. Baví nás to zvlášť proto že to nikdy nikdo nečeká. V předních liniích operujeme i proto, protože luk na larpu funguje jinak než v reálu. Ve středověkých bitvách se střílelo, když se protivník přibližoval a na blízko většinou už luky nebyly nic platné. V larpu je to ale něco jiného. Tam se z dálky moc střílet nedá, protože luk má dostřel kolem třiceti metrů a na tu dálku se s měkčeným šípem prostě netrefíte. Pokud se to někomu povede, je to spíš náhoda než umění. Rozumná přesnost je zhruba kolem patnácti metrů, ale tipoval bych spíš méně. Proto lučištníci musí postoupit do první linie. Ze druhé, netrefíte se. Méně zkušení střelci dělají tu chybu, že často stojí vzadu. Když už se trefí, tak do hlavy. Naštěstí se v poslední době přímo na akcích provozuje taková osvěta lučištníků v tom smyslu, že ti zkušenější si nováčky před bojem vezmou stranou a řeknou, případně i ukážou, co a jak. I přesto jsou ale sanitky na larpech častým úkazem a lučištníci tak mají docela neoprávněně pověst těch, kteří jsou za naprostou většinu zranění zodpovědní.

Co by si takový lukostřelec měl s sebou do pole vzít? Jaká výstroj a výzbroj se doporučuje?

Tady záleží hlavně na tom, jakou pozici chce ten lučištník v poli zaujmout. Pokud chce jenom stát vzadu a střílet, vystačí si se základním kostýmem, aby nevybočoval z řady. Dál stačí prakticky jakýkoli luk a šípy. Osobně bych doporučil šípy laminátové. Ty ale nesmí být duté, protože na duté laminátové šípy stačí šlápnout a rozlámou se. Třísky z nich umí být navíc docela nebezpečné. Plné laminátové šípy se ale téměř nelámou. Maximálně je třeba měnit opotřebované končíky. Sporným bodem jsou šípy ze dřeva. Používat se dají, ale je nutná kontrola před použitím. Nedávno se nám stalo že jeden z lučištníků měl šíp naštípnutý, nevšiml si toho a při výstřelu mu projel rukou ve které luk držel. Od té doby jsme od dřevěných šípů upustili úplně, nemluvě o tom, že v jejich případě jede člověk často na akci se zásobou patnácti a vrací se s osmi.

Co se týče luku, je to na preferencích střelce. Já osobně doporučuju dlouhý luk. Je to i proto, že nátah luku není jediný parametr. Jde taky o váhu ramen, protože larpový šíp je těžší než ostrý. Luk, respektive jeho ramena musejí tedy něco vážit, aby byl lučištník schopný šíp vystřelit. Pak záleží na tom, jestli chce lučištník i bojovat, nebo jestli chce jenom stát vzadu. Poboční zbraň je určitě potřeba, například proti již zmíněným obíhačům. Co je ale důležité a co si moc nováčků neuvědomuje je, že je dobré mít k poboční zbrani závěs. Jinými slovy, není dobré tahat ji za opaskem, protože když se chcete bránit, musíte ji mít připravenou co nejrychleji a zpoza opasku nejde zbraň v případě potřeby dost rychle vytáhnout. Pokud chce lučištník do samotného boje zasahovat víc, je dobrá i nějaká zbroj, aby si zvýšil životnost. My se skupinou nosíme i štíty abychom se mohli do boje aktivně zapojit.

Jakému luku dáváte při larpu přednost a jak se díváte na použití dražších dřevěných?

My si ve skupině děláme luky většinou sami. Říkáme o nich, že jsou blbuvzdorné. Vyrábíme je tak, že při zlomení, lze jednoduše vyměnit rameno. Když přijde vřava, není problém ten luk jednoduše zahodit a po odražení nepřítele směle pokračovat ve střelbě dál. To je docela přínos, protože s kupovaným lukem za čtyři tisíce bych tohle pochopitelně neudělal.

Co se dřeva týče, tak je jasné, že luk z tisu nebo jasanu se úplně nehodí. Dřevěné luky jsou podle mě skvělé. Sám jsem měl hodně silný dlouhý luk kolem sto liber, ale ten mi bohužel před časem odešel do věčných lovišť. Kromě toho mám i šedesátilibrový dlouhý luk, se kterým je ta střelba radost, ale na larp bych se ho jednoduše bál vzít.

Existují sice takzvané flatbows (ploché luky) a znám i lukaře, který dělá luky z kombinace jasanu a bambusu a vyrábí je slabší, tedy pod třicet liber právě na rekonstrukce bitev i dřevárny. Takový luk bych si ale nepořídil, kdybych si chtěl i zabojovat. Může se totiž stát, že se zlomí nebo naštípne, a navíc vyžaduje pravidelnou údržbu. Ve chvíli, kdy jsem smířený s tím že budu čistě jen střílet, je takový luk dobrý, ale pro larp se víc hodí luky ze dřeva, potažené laminátem. Laminát totiž zvedá životnost a je zase docela blbuvzdorný.

Jen tak na okraj třeba kamarádi kdysi používali i luky z vodovodních trubek.

Vy se larpu věnujete už dlouho, že? Čím vás stále přitahuje?

Určitě ten pocit, že můžete prožít něco, co by v normálním životě člověk nezažil. Mne, abych se přiznal, už poslední dobou tolik nebaví bitvy. Teď si daleko raději zahraju příběhový larp, i když si i tam rád zabojuju. Poslední dobou si říkám, že čím víc mluvení, tím líp. Samozřejmě mě u toho drží i komunita a tím, že některé akce pořádáme se skupinou sami, tak i pocit seberealizace a radost hráčů. To jsou podle mě věci, které jsou u většiny larpáků hlavní hnací motor i důvod, proč u larpu zůstat.

autor Kryštof Halfar