Právě se chystáte vložit do košíku zboží,
které ze zákona můžete zakoupit pouze v případě, že jste dosáhli plnoletosti. Svým souhlasem potvrzujete, že jste starší 18ti let.
Pokud jste mladší 18ti let,
užívejte si radostí života bez dospěláckých neřestí.
Na předchozí knize Likarijské trilogie bylo zřejmé, že vznikala po kouskách, defacto z povídek. Jednotlivé části byly spojeny jen čistě mechanicky, časovou sousledností, ale jinak spolu neměly nic do činění. Tato kniha naopak silně spoléhá na obeznámenost s aktéry příběhu, neboť velké množství vtipů a děje jaksi předpokládá, že čtenář ví, do čeho leze. Je z ní znát, že celá Likarijská trilogie vznikala na přeskáčku. Vladimír Šlechta ale jinak odvádí tradiční spolehlivě kvalitní práci. Kniha není žádný mezníkem žánru, ani nijak mimořádně nevystupuje z jeho hranic. Čtení je to ale dobré, děj nikde neklopýtá, snad jen postavy jsou hodně ploché a nárokům dnešních čtenářů pomalu přestávají stačit. Tak snad to u, vlastně staršího, Orcigardu nebude ještě horší.
Solidní práce, jen ten začátek trochu pajdá. Jinak se ale autor nemá za co stydět a je to platný příspěvek do ságy Krvavého pohraničí. To je bohužel dobře i špatně. Příběh beze zbytku závisí na již existujících reáliích krvavého pohraničí a ačkoli se tváří jako samostaný přídavek do cyklu, rozhodně tak pro čtenáře nefunguje. Já jsem četl knihu pouze po eponymním Krvavém Pohraničí a stačilo to, ale jsem si jist, že mnoho detailů mi jednoduše proklouzlo mezi prsty.
Neuvěřitelné, že máme takhle výborného autora high fantasy. Postav je přehršel, ale čtenář se v nich neztrácí. Každá osoba, každé místo i každá nestvůra má svou historii a účel. Nic není prvoplánové. Příběh místy spadá až do detektivky a v závěru, kdy vše zapadlo do sebe mi (už po několikráte spadla čelist). Už dlouho se mi něco nečetlo tak dobře. To že se zaseknu v noci u dobré knížky se mi stává pravidelně, ale že bych knihu dočetl a i přes brzkou ranní hodinu si vzal do ruky hned pokračování, jen tak obvyklé u mě není. Jak já se těším na další díly. Kvituji volbu vyprávění v přítomnosti při bojových scénách. Získaly tím na akčnosti a nevyhnutelnosti. Konečně nějaká fantasy, která neřeší likvidaci arcipadoucha. Pohraničí totiž řeší, co bylo po tom.
Na předchozí knize Likarijské trilogie bylo zřejmé, že vznikala po kouskách, defacto z povídek. Jednotlivé části byly spojeny jen čistě mechanicky, časovou sousledností, ale jinak spolu neměly nic do činění.
Je toto hodnocení přínosné? ANOTato kniha naopak silně spoléhá na obeznámenost s aktéry příběhu, neboť velké množství vtipů a děje jaksi předpokládá, že čtenář ví, do čeho leze. Je z ní znát, že celá Likarijská trilogie vznikala na přeskáčku. Vladimír Šlechta ale jinak odvádí tradiční spolehlivě kvalitní práci. Kniha není žádný mezníkem žánru, ani nijak mimořádně nevystupuje z jeho hranic.
Čtení je to ale dobré, děj nikde neklopýtá, snad jen postavy jsou hodně ploché a nárokům dnešních čtenářů pomalu přestávají stačit. Tak snad to u, vlastně staršího, Orcigardu nebude ještě horší.
Solidní práce, jen ten začátek trochu pajdá. Jinak se ale autor nemá za co stydět a je to platný příspěvek do ságy Krvavého pohraničí. To je bohužel dobře i špatně.
Je toto hodnocení přínosné? ANOPříběh beze zbytku závisí na již existujících reáliích krvavého pohraničí a ačkoli se tváří jako samostaný přídavek do cyklu, rozhodně tak pro čtenáře nefunguje. Já jsem četl knihu pouze po eponymním Krvavém Pohraničí a stačilo to, ale jsem si jist, že mnoho detailů mi jednoduše proklouzlo mezi prsty.
Neuvěřitelné, že máme takhle výborného autora high fantasy. Postav je přehršel, ale čtenář se v nich neztrácí. Každá osoba, každé místo i každá nestvůra má svou historii a účel. Nic není prvoplánové. Příběh místy spadá až do detektivky a v závěru, kdy vše zapadlo do sebe mi (už po několikráte spadla čelist).
Je toto hodnocení přínosné? ANOUž dlouho se mi něco nečetlo tak dobře. To že se zaseknu v noci u dobré knížky se mi stává pravidelně, ale že bych knihu dočetl a i přes brzkou ranní hodinu si vzal do ruky hned pokračování, jen tak obvyklé u mě není. Jak já se těším na další díly. Kvituji volbu vyprávění v přítomnosti při bojových scénách.
Získaly tím na akčnosti a nevyhnutelnosti. Konečně nějaká fantasy, která neřeší likvidaci arcipadoucha. Pohraničí totiž řeší, co bylo po tom.
Skvělé čtení, ostatně jako všechno od Šlechty. Každopádně 5 z 5.
Je toto hodnocení přínosné? ANOJeden ze slabších příběhů z Krvavého Pohraničí, na rozdíl od dalších knih je hlavním hrdinou obyčejný člověk - voják.
Je toto hodnocení přínosné? ANO