Vladimír Šlechta

Vliv Pterrů na pohraničí vystupuje do popředí. Lze poznat, že tato sbírka byla sestavena jako první z trilogie. To však neubírá na zajímavosti postav a ději samotném. Sylvia této knize vládne a v kombinaci s Thompsonem, který se už po prvním díle stal mou nejoblíbenější postavou Pohraničí, dodávají knize obrovský šmrnc.

Oproti Krkvavému pohraničí je nástup Šíleného lesa o dost pomalejší. Velice rychle si odbudeme úvod. Hlavní postavy skončí v lese a děj se pomaličku line. I přes existenci akce se první půlka snaží spíše vykreslit postavy a celou nastalou situaci v Pohraničí. Při příchodu do Progessu jsou už tak karty vyložené na stole a stačí jen sledovat, kam nás to všechno zavede. Opět je přítomen jistý detektivní prvek, kdy je nám postupně odhalováno, kdo je hlavním viníkem. Obrovským plus je, že zas a znova je hodně těžké určit, kdo je dobrý a kdo zlý. Všechny postavy mají své motivy a pohnutky a Pohraničí rozhodně není černobílé. Čím dál tím víc to připomíná fantasy western než klasickou tolkienovskou fantastiku.

Šlechtova představa o Draculovi byla skvostná. Opět se nezalekl šedi. Svět přece není černobílý, tak proč by měl být hlavní záporák zloun, který chce zničit svět a na klíně má bílou kočku. Takový Wolferin rozhodně není. Wolferin je posedlý mocí, má řadu "zlých" aspektů, které - světe div se - se mnohdy dají pochopit. Wolferin dělá chyby a je trošičku posedlý, ale rozhodně to nemyslí úplně špatně. Moc se mi líbí, jak autor dokáže nepotřebnou vedlejší postavu uklidit stranou a ještě to vyzní jako skvělý vývoj charakteru. Kniha si dělá sama ze sebe legraci a podtrhuje věčné deus ex machina z předcházejícího dílu - dědeček vždycky zachrání situaci. Příběh je poměrně jednoduchý, ale velice zábavný. Jak akcí, tak humorem. Thompson nemá moc prostor na své antihrdinovské výstřelky, protože je na domácí půdě a moc dobře si uvědomuje, komu může šlápnout na palec. Přesto je to stále "hrdina", který se nebojí tasit meč a propíchnou někoho, kdo se mu zrovna nelíbí. Arrieta se skvěle zapracovala do skupiny a dokázala si urvat své místečko a to i přes přetlak silných hrdinek s elfí krví. Opět kvituji malé náznaky pro další díly a pokračování.

Uff. To bylo. Zvládl jsem devět knih během asi 14 dní (díky ti karanténo). A vůbec to nebylo špatné. Tohle píšu pár měsíců po dočtení. Těžko se mi vzpomíná, co se v Gordonové zemi vlastně stalo. Zážitek to byl intenzivní. Na mnoho postav a jejich příběhy budu dlouho vzpomínat, protože jsou sakra dobře napsané. Celý válečný střet je vlastně jen plátno, na které autor vypustil hromadu úžasných úlomků ze života hrdinů. Osobně bych uvítal o něco méně putování z bodu A do bodu B a pak C až D. Jsem rád za objevení Šlechty jako autora. Rozhodně doporučuji přečíst. Nechal jsem si v záloze Kukaččí mláďata a Zimu v Thonnierice a už se na ně těším.

Tady jsem začal ztrácet nit. Autor má spousty skvělých nápadů. Bohužel někdy "plevelí" sám sebe. Přináší spoustu skvělých postav a nápadů z předcházejících knih. Dává je do kontextu současného příběhu a jen tak mimochodem načrtává další linky pro pokračování Pohraničí. Přiznáme se, že si pamatuju jen pár důležitých událostí a nevím, ve které části trilogie se odehrály. Ztratil jsem se v hromadě postav a dějových zvratů. Přesto to bylo fajn.