Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Silný námět rozpadu společnosti, který je navíc opředený velkou záhadou, proč a jak Island ztratil kontakt s okolním světem. Tahle záhada a postupné servírování střípků celkového obrazu vás vtáhne do děje, prvních 80 stran opravdu hltáte, prolínání s Hladovem působí možná pro někoho lehce zmatečně, ale zkušený čtenář už zpočátku pozná, o co se jedná.

V dalších částech kniha stále dobře odsýpá, prvotní napětí vyprchává a nahrazuje ho pocit sklíčenosti nad tím, že to určitě dobře nedopadne a myšlenky na to, proč průběh událostí připomíná v lecčem korona-virovou krizi. Ke konci mi přišlo směřování k závěru knihy uspěchané, určitě si příběh zasloužil ještě víc rozvést, s koncem samotným jsem víceméně spokojený byl.
Je to trochu jiné postapo, než člověk běžně čte a člověk si musí zvyknout na všechna ta islandská jména, ale určitě můžu knihu doporučit, zvlášť teď po pandemii, některé souvislosti jsou až děsivé. Jsem zvědavý, zda vyjde v češtině i autorčin další román, Slovo Boží. SPOILER: Jak už jsem zmínil, pasáže z Hladovu mi přišli povedené, servírované správně pomálu k dotvoření atmosféry, takže člověk jen tuší, že příběh zřejmě nedopadne úplně optimisticky, ale ačkoliv autorka neříká, o kom vypráví, je brzo jasné, že se jedná o Hjaltiho, což zřejmě nebyl záměr, když se jméno odhalí až na straně 221... Hodně čtenářů si stěžuje, že není vysvětleno, co se doopravdy stalo, ale vzhledem k tomu, že se jedná o příběh očima Islanďanů, určitě to nepovažuji za chybu, spíš naopak.