Meč pravdy (vázaná)

Z každým dalším dílem chápu víc a víc rozdělení na dvě části u předešlé edice. U každé knihy si dám cca půlku. Pak mám půlroku a zbytek zhltnu na posezení.
Goodkindovy bichle by snesly proškrtání. Překvapení z prvního díly, když jsem si v závěru říkal: "Co tam chtějí ještě dělat?" a pak přišla maje oblíbenkyně Dena, se tentokrát nekoná.

Osobně mě začíná iritovat kolika zkouškami vztahu chce ještě Richarda a Kahlan provést (píšu to po zhltnutí první půlky Ducha ohně, tak mám jasno :-) ; jo a zasekl jsem se :-D ).
Po zabití Darken Rahla jsem se bál jaké nebezpečí může být větší. Ono to šlo občůrat Strážcem a Darkenem podruhé. Jagang také nepůsobí jako ořezávátko. Problém je, že knihy sklouzávají k epizodickému charakteru - Jagang na nás hodil tohle, my jsme si to pokáleli takhle. Já už bych chtěl řežbu s Císařským řádem. Zatím to smrtí hodně studenou válkou.
Snad v druhé půlce pátého dílu, ale bojím se, že Řád zase bude hrát druhé housle.
V Chrámu větru mám jedno malé zklamání. Od začátku je zřejmé, kdo je onen tajemný zabiják a moc mě mrzí, že vrah nebyl někdo jiný.

Přesto dávám pět hvězd, protože je zde hromada skvělých momentů. Kahlenina pomsta, která se vyvine v částečnou rehabilitaci "zlé" postavy. Drefanův popis epidemie, který jakoby vyskočil z roku 2020. A nepřekonatelný popis myšlenkových pochodů Kahlen, když se snaží vyrovnat s nepřízní osudu. Prostě famózní.
Jo a Nadine je tak nádherný prototyp maloměšťácké p**e až to bolí, ale seděla tam výborně. Jo, holt některé chyby z minulosti mají tendenci se vracet.

Už si začínám zvykat na tempo jednotlivých dílů Meče pravdy. Většinou rychle schroustám první půlku, pak mi kniha leží měsíc až tři na nočním stolku a nato bryskně dojedu zbytek.
V celku dává smysl rozdělení knih na dvě části ve starších edicích. Děj není tak bohatý na putování, jako tomu bylo v předcházejících dílech. Cesta Kahlan a Zedda je na pozadí a Richard se z Aydindrilu "sotva hne". Vyvrcholení knihy přišlo náhle a opět bylo epické.
Líbí se mi, že příběh už není tak zaměřený na hlavní postavy, ale postupně se rozvíjí a vnímá celý svět ze širší perspektivy. Postupně se objevuje politika, boj o moc, čím dál větší boje a více faktů, historie a dalších reálií celého světa.
Plus nové postavy z minulého dílu fungujou skvěle i na dále. Opět se těším na další díl.

Strukturou příběhu je druhý díl hodně podobný tomu prvnímu. První půlka je hodně rozvláčná, vše se postupně připravuje a spřádá. V druhé půlce se děj vyhrotí a závěr je strhující.
Díky tomu jsem se přes prvních 300 stran dostával dost dlouho, zbytek šel jako po másle. Po celou dobu jsem si myslel, že se autor rozhodl děj rozdělit do více knih a díky tomu mě rychlý konec poněkud překvapil.
Po prvním díle jsem si myslel, že není možné, aby nebezpečí bylo větší a hlavní postavy ultimátnější hrdinové. Druhý díl mě přesvědčil o opaku. Už mám rozečtenou Krvavou církev a zažívám obdobné pocity.
Čtenář je v obdobné situaci jako Richard a postupně se dozvídá o celém světě, který je zde mnohem propracovaný a postupně udává prostor pro další vývoj příběhů.

Zajímavá fantasy, která si i přes drsnější kapitoly udržuje dětskou hravost a naivitu. První třetina knihy byla poměrně plocha. Postavy se museli dostat z bodu A do bodu B. Po překročení hranice děj získává na síle a zajímavosti. Poté následuje změna v silné osobní drama a končí skvělým finále, u kterého mi trvalo než jsem mu přišel na chuť, protože závěrečný střet je čistě kecací. Avšak nabízí přesně to, co celá kniha avizovala předem. Těším se na další díly tak moc, že už jsem zásoben dalšími pěti knihami a asi nezůstanu jen u nich. Nejzajímavější postava - rozhodně Denna.

Jako další díly, tak přečteno jedním dechem. Dohromady má celá série několik tisíc stránek, ale stojí to za to.

I já jako nečtenář, jsem četl co díl, to 2 dny, Pokud má člověk čas a miluje středověké fantasy, tak rozhodně nevynechat tuto záležitost od skvělého Terryho Goodkinda.